Arcanum I

22. srpna 2018 v 14:38 | já

Arcanum I

Ben se vrátil z obhlídky polí a povdechl si. Vypadá to že tento rok mu zase všechno uschne. Bude si zase muset půjčit peníze na jídlo a zrní na další rok. Už tak má dluhů dost. Rozhodl se utopit svůj neúspěch v korbelu piva a vydal se do hospody. '' Nazdar Bene, co to bude?,,zeptal se ho robustní hospodský za výčepem. ''Jednu pintu Christiane. ... Anebo víš co? Radši dvě.,, Christian přikývl a jal se čepovat pivo. Ben si zatím sedl ke stolu již okupovaném chlapem v šedém plášti s kapucí, který podle počtu sklenic na stole před ním už nebyl úplně střízlivý. Christian mu tam položil piva a Ben se pustil do pití. Muž se najednou zvedl ze své židle a začal křičet.''Svině! Hajzlové! Jak mi to mohli udělat po těch letech věrné práce!,,počemž klesl zpět na židli dřív, než k němu mohl hospodský dojít a zklidnit ho. V Benovi začala klíčit zvědavost podpořená alkoholem. Zeptal se proto muže, co se stalo. ''Vyhodili mě. Pracoval jsem jako palácová stráž u královského trezoru a oni mě najednou vyhodili. Těsně před výplatou. Po pěti letech věrné služby. Nezaslouží si ten poklad.,, A v tu chvíli začal v Benovi klíčit nápad, který se v jeho mysli rozvíjel jak večer postupoval.

O dva dny později se plížil k bráně paláce. U sebe měl vybavení které našel doma tj. :lano, nůž, pytel a z druhého pytle si udělal masku. Podle vyhozeného strážného měla mít zrovna v tuhle dobu stráž u brány pauzu na večeři. Podle instrukcí strážného měla stráž občas nechat bránu odemčenou, jak také byla. Vydal se podle mapy bludištěm chodeb, které se rozpínalo mezi ním a jeho cílem ve majestátní velikosti. Za chvíli stanul před obrněnými dveřmi, představujícími jediný vstup do sejfu. Rozhlédl se aby zjistil, jestli někdo nejde kolem a dal se do zadávání kódu. Nezabralo to moc času a už otevíral dveře vedoucí ke konci jeho dluhů. Ocitl se v síni plné zářivých pokladů. Nemohl se ně vynadívat. Po chvíli zírání na tu krásu se ale vzpamatoval a připoměl si proč je vlastně tady. Vytáhl pytel a začal do něho hrabat zlaté mince. Když byl pytel už tak plný, aby ho Ben sotva unesl vyhodil si ho na záda a vyšel ze sejfu a zavřel za sebou dveře. Proběhl zpátky chodbami a zavřel bránu právě včas aby slyšel strážné se vracet.
Ještě té noci se vydal za Christianem který měl tak pozdě večer v podniku už jen pár opilců. vešel dovnitř a hned zamířil k pultu. "Hele,Cristiane kolik ti vlastně dlužím?,,zeptal se ho. "Hele, počkej podívám se. ... To je sto padesát stříbrných,,. Ben mu beze slova podal dvacet zlatých mincí, otočil se na podpatku a odešel předními dveřmi.
Christian se díval na tu hromádku zlata která mu ležela na dlani a málem se rozbrečel štěstím. Vždyť těch pět zlatých navíc které mu Ben dal bylo víc než jeho půlroční tržba. Nevěděl odkud Ben ty peníze vzal ale bylo mu to vlatně jedno.
Druhý den ráno se Ben probral, udělal si čaj a začal přemýšlet co udělá s zbytkem peněz. Něco si určitě nechá ale nemůže všechno.
Dneska se má konat ta poprava! Napadlo ho. Co kdybych tam rozdal zbytek peněz?
Vzal tedy zbytek pytle, dvě hrsti vysypal na stůl a vydal se na popravu. Na náměstí už byla pěkná hromada lidí, ale odsouzeného ještě nepřivedli. Ben tedy sáhl do vaku a vyhodil hrst plnou peněz do vzduchu. A další. A další. Lidem s to zpočátku nelíbilo, ale když zjistili co jim to vlastně padá na hlavu tak se radostně pustili do sbírání mincí. Mezitím se před šibenici postavil šerif a začal číst rozsudek. Ben, momentálně už bez mincí se chystal k odchodu ale jedna šerifova věta ho zarazila. "A taky proto že nemohl splatit svoje dluhy.,,
V Benovi proběhl malý vnitřní boj, který jedna jeho strana vyhrála a který vypadal asi takto:
Vždyť ten je jako já, jen neměl to štěstí a nepotkal toho vyhozeného strážného.
No jo, jeho smůla.
Měl bych ho zachránit.
Už jsi namočený v tom žes vykradl královskou pokladnici. Chceš to ještě zhoršit?
Už to horší být stejně nemůže, tak co?
...
Ben tedy počkal na to, až přivedou odsouzeného a prodral se přes dav až ke schodům na šibenici. Viděl že dav se otevírá a tvoří jakousi chodbu od věznice k šibenici. Středem chodby šel vězeň-asi dvacelitý muž s dlouhými šedými sepnutými vlasy. ve tváři měl jakýsi trochu veselý výraz, jako kdyby věděl že to, co bude následovat bude jen zábava. Po každé ruce měl jednoho strážného. Ruce samotné měl svázané provazem.
Ben počkal než ho skupina přejde a pak skočil za vězně a stáhl ho dozadu, takže strážní byli chvíli dezorientovaní. Přesekl mu pouta nožem a řekl mu "Zdrhej!,, a jal se utíkat s ním. Senzacechtivý dav, který byl navíc před chvílí obdarován zlatem od muže který se právě snaží utéct před stážemi, se před utečenci otevíral a před stážnými tvořil neprostupnou hradbu.
Chlap vyběhl z davu, ukázal na jednu odstavenou parovou motorku a zeptal se Bena. "Umíš to řídit?,,
"Ne, ale myslím že nemáme na výběr.,,a nasedl na mororku.
Viděl přece už spoustu lidí jak to startují a řídí, co na tom může být tak těžkého?
Zmáčknout tenhle čudlík, otočtit tamten a voilá, hotovo. A motor se rozvrčel.
Chlap si nasedl za Bena, který už motorku rozjížděl a řekl mu: "Díky. Jmenuju se Tomáš.,,
"Ben,,
V okamžiku kdy to dořekl, se ozval klapot koňských kopyt a kolem ucha mu prosvištěla šipka od samostřílu.
Přidal páru a v té chvíli to přišlo. Věc které dával za vinu všechno co následovalo.
Spokojeně by totiž odjeli do cizí země a založili tam spolu firmu, nebýt toho že se rozblikala kontrolka pro nedostatek paliva a motorka začala spomalovat.

Chytili je. Chytili a spoutali. Vedli je dlouhou chodbou k soudní síni.
Usadili je za stůl, na nepohodlnou lavici, aby počkali na soudce.
Když soudce konečně přišel, už byl Ben plný obav, co dostane za rozsudek. Soudce se posadil a přečetl si papír, který mu podal jeden ze sluhů. Pak chvíli přemýšlel a nakonec se rozhodl.
"Ty, Tome Sarkwane už jsi si vybral tolikrát smrt, a tolikrát tě někdo zachránil, že si myslím že máš nějaké spojence ve městě, kteří tě vždy zachrání. proto ti odebírám možnost se rozhodnout a rovnou tě posílám do tábora.,, Na Tomově tváři se znova objevil ten záhadný veselý výraz.
"Ty Bene Sirotku máš právo si vybrat. Mezi smrtí a pracovním táborem Arcanum.,,
Ben se podíval na Toma. Ten poznal co má na mysli a téměř neznatelně zavrtěl hlavou.
Ben se tedy rozhodl. "Chci do tábora...,,

Pak ho někdo praštil do hlavy a byla tma.




PS:
Název táto povídky jsem si vzal z hry Arcanum: Of Steamworks & Magick Obscura-čti[arkanum of stímvorks end medžik obskura]
jinak je tento příběh kompletně vymyšlený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama